Petr Jahoda | cestovatel a fotograf 

Carstensz Pyramid  – Nejvyšší hora Austrálie a Oceánie

Tentokrát jako průvodce polské národní expedice „Korona Ziemi“

„Nad pralesy Nové Guineje trůní nepředstavitelně krásná hora, která prudce kontrastuje s vlhkým tropickým okolím. …“

„Novou Guineu objevili v roce 1526 Portugalci. Pohybovali se však podél severního pobřeží ostrova a předsunutá pohoří jim bránila spatřit sněhový zázrak. Téměř o sto let později, proplouval podél jižních břehů Jan Carstensz. Právě v době kdy křižoval před jižním pobřežím, rozzářil se nad mořem a pevninou jeden z krásných čistých dnů, které nejsou snad nikde vzácnější, než právě na Nové Guiney. A tak tedy Carstensz spatřil nad horizontem jako první člověk našeho světa třpytivý, sněhem pokrytý štít. Zpočátku se domníval, že vidí bělavý oblak …“

„Nadšeně obdivuji majestátní nádheru: dvě obrovské skalní stěny, mezi nimi ledovcové zlomy, v pozadí trochu mraků. Několikrát dokonce přelétne nad modře se třpytícím ledem sluneční paprsek. V tom okamžiku nenacházím slov, která by vyjádřila mé pohnutí. Kde to jsem“ v Alpách" V Himálaji" Ne, jsem těsně u rovníku, v Tichomoří, teprve včera jsem opustil horkou pařící se džungli a nyní stojím před tímto ohromujícím masívem ledu a skal…"

„Nepřetržitě jsme přelézali kluzké kmeny. Nedaly se nikudy obejít, ani nalevo, ani napravo, nešlo je ani podlézt.Jednu řeku jsem opět překonával po napříč ležícím stromě rozkročmo. … Nemohli jsme se stále držet toku řeky. Místy si prorazila koryto naprosto neschůdnými srázy. … Mnohokrát jsme byli nuceni překonávat naprosto svislé stěny vývratů. … Musím říct, že dnešní pochod džunglí byl nejhorší ze všeho, co jsem kdy zažil. Nová Guinea je vyhlášena tím, že ji pokrývá nejdivočejší džungle na světě. Ani Afrika, ani oblast Amazonky se s ní nedá srovnávat. …“

„Vzpomněl jsem si, že jsem býval v tělocviku nejlepší na kladině. Tady jsem beznadějně poslední. … Pochodovali jsme bez zastávky devět hodin. … Souhrn nejnamáhavějších pochodů uplynulého týdne měřeno vzduchem, nečiní víc než osm až deset kilometrů. … Ne nadarmo se Nová Guinea nazývá nejnepřístupnější ostrov světa.“

„Další cesta džunglí se dá shrnout do jedné věty: Buď jsme se brodili nepředstavitelným marastem, nebo jsme balancovali po vývratech křížem krážem navršených přes černé propasti zakryté neproniknutelnou spletí větví a porostu. A tak jsme byli stále na rozpacích, které cestě má člověk dát přednost: Ohavnému, ale bezpečnému bahnu a kalu, nebo čistým, avšak zrádným kmenům. Vedle nás se stále řítila dravá bystřina, kterou jsem nazýval Vonk, protože pravděpodobně vytéká ze stejnojmenného jezera. Stále a stále jsme museli překračovat další přítoky, valící se z džungle.“

Krajina, kterou jsme se namáhavě prodírali, je pohádkově krásná. Všude dokola rostou nádherné orchideje, červené a bílé begónie a jiné tropické rostliny. Mechem obrostlé sukovité staré kmeny připomínají divadelní kulisy čarodějného lesa obývaného bájnými bytostmi. Světlo filtrované košatým listovím působí neskutečně.

Na Eigeru jsem chtěl vyzkoušet své schopnosti, v Himálaji jsem poznal osamělost, v Tibetu pozoruhodné lidi. V nitru Ostrova Nová Guinea jsem nalezl vše pohromadě

Výstup trvá již pět hodin. Jsme promočeni na kůži a je nám zima. Zdá se, že se nevyhneme bivaku. Potom však nakrátko přestalo sněžit a na okamžik se otevřel výhled nahoru. … Pak jsme balancovali na sněhovém hřebínku. Najednou byl všemu konec. Na všech stranách ubíhala skála dolů. … Stáli jsme na vrcholu, na nejvyšším bodě ostrova Nová Guinea. …

Dnešek byl pro mne jeden z nejhezčích horolezeckých dnů mého života. Pohled z pětitisícové výšky na moře za temnou hradbou džungle zůstane pro mne nezapomenutelný."

Až potud jsem použil citace z knihy Heinricha Harrera, „Přicházím z doby kamenné“. Expedice z roku 1962, která prošla velký kus Papuy, tehdy ještě holandské kolonie a také, mimo jiné, jako první zlezla Carstenszovu Pyramidu (Puncak Jaya). Bylo to o rok dříve, než jsem se narodil. Klimatické podmínky a obtížnost treku, kterou zde Harrer popisuje, jsou do dnes navlas stejné, podobně jako jeho filosofie odevzdanosti a všechny problémy s nosiči, které jejich expedice měla. Ani na kráse a „divokosti“ papuánské džungle se nic nezměnilo. Nemělo smysl psát znovu a vlastními slovy co tak dokonale popsal před čtyřiceti lety Heinrich Harrer. Nenapsal bych to lépe a snad to ani lépe napsat nejde. Heinrich Herrer mi mluví z duše i ze srdce, kterého jsem velký kus na Papuy nechal. Je až zarážející, v jak mnoho názorech se jeho starou zkušeností ztotožňuji. Moje vyprávění by bylo hodně podobné. Přesto, že jsme nebyli ani zdaleka první, prožíval jsem svoje cesty na Carstensz stejně…

Heinrich Harrer uměl perfektně popsat místní poměry, dokázal pochopit a respektovat mentalitu domorodců, měl úžasný cit pro lidi a situace. dokázal si i „primitivů“ vážit a díky tomu s nimi uměl i vyjít. Já jsem měl to štěstí, že jsem mohl jeho knihu číst přímo na expedici, kterou popisovala. Sháněl jsem ji několik let a dostal jsem ji shodou okolností současně od dvou přátel jen několik dní před odletem. Luďkovi Uzlovi a Vladimírovi Štancovi vděčím za to, že jsem mohl Harrerovu expedici prožívat takřka společně s ním a přímo pod Carstenszem. Luďku a Míro, nemohli jste si vybrat vhodnější dobu kdy mi ten nádherný dárek dát. Díky.

Harrerova expedice měla desítky nosičů, tisíce konzerv a stovky kilogramů rýže. S výraznou podporou guvernéra holandské provincie mohl mít Harrer takřka všechno, na co si vzpomněl. Ani tak jeho cesta z polního letiště v Ilaze do Base Campu nebyla vůbec jednoduchá. Byl první a již to samo o sobě je extrémně náročné. Kromě v té době již velmi nestabilní politické situace musel řešit nemálo problémů s nosiči. Takřka stejné problémy, které jsme museli řešit i my. Jenže my jsme měli nejkvalitnější outdoorové vybavení a řešili jsme pouze problémy s nosiči. Harrer toho musel řešit nesrovnatelně více.

Výstup na Carstenszovu Pyramidu je dodnes skutečně horolezecká záležitost. I když není extrémně náročný (cca obtížnost IV UIIA), nezvládnou jej ani zdaleka všichni… Trvá 12 – 15 hodin. Začíná v noci, může to být za deště, nahoře může sněžit a cestou dolů, při slaňování obvykle zase prší. To vše ve výškách přibližně od 4200 do 4900 metrů nad mořem.

O to je pro mne nepochopitelnější, jak mohl Harrer dokázat zlézt tuto horu s nedokonalým vybavením, které v té době používal. Znám tu horu dobře. Lezl jsem ji již potřetí,ale bez použití nejmodernějších nepromokavých materiálů, funkčního prádla, super kvalitních stanů, dokonalých batohů a bot, si výstup na Carstensz neumím stále ani přestavit.

Je jediné vysvětlení. Pan Harrer uměl. Musel být výborný horolezec a neuvěřitelně houževnatý člověk. Ještě dnes si jeho výkon zaslouží obdiv. „Pane Harrer, hluboce před Vámi smekám…“

Čech dovedl Poláky na nejvyšší vrchol Austrálie a Oceánie

Polská národní expedice KORONA ZIEMI pod vedením Petra Jahody, po sedmidenní náročné cestě novoguinejskou džunglí úspěšně vystoupila na Carstenszovu Pyramidu (Puncak Jaya) 4884 m.

Tato expedice byla součástí polského kolektivního projektu 7 summits, tedy výstupu na sedm nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů. Těch vrcholů je v podstatě osm, protože nejvyšší horou Austrálie je Kosciuszko, ale rakouský horolezec Reinhold Messner do projektu začlenil navíc i Carstenszovu Pyramidu (Puncak Jaya), protože ta je skutečně nejvyšším vrcholem Austrálie a Oceánie.

Účastníky polské národní expedice byli zkušení a známí polští horolezci. Vedoucím expedice byl Boguslaw Ogrodnik, který má za sebou již výstup na nejvyšší horu světa, Mount Everest, dále pak na Kilimanjaro, Elbrus, Aconcaguu a také na Cho Oyu.

Právě Boguš mne oslovil se žádostí o technické zajištění a horolezecké vedení polské expedice. Výstup na Carstenszovu Pyramidu je totiž možný pouze za použití horolezeckých technik. Získat potřebná povolení na Carstensz je mnohem těžší než na Everest. Jde o přibližně 600 m vysokou stěnu a celý výstup se zpravidla odehrává ve velmi náročných povětrnostních podmínkách. Boguslaw Ogrodnik věděl, že jsem tento výstup zajišťoval také pro českého horolezce Miroslava Cabana, kterého zná a že Mirkův výstup byl úspěšný. Proto se na mne obrátil a před expedicí mne několikrát navštívil v Brně. V listopadu jsem se na pozvání Boguslawa Ogrodnika zúčastnil víkendového natáčení polské televize TVN v Zakopaném a v Tatrách.

Také další dva účastníci Tomasz Kobielski a Janusz Adamski mají na svém kontě himálajské osmitisícovky Mt. Everest a Cho Oyu. Tomasz Kobilesky navíc ještě vystoupil na Mt. MC Kinley (Aljaška). Další tři účastníci, Marcin Haremza, Pawel Konieczniak a Marcin Aslanowicz, sice ještě nezlezli Mt. Everest, ale již vystopupili na čtyři z oněch sedmi (osmi) vrcholů projektu 7 summits.

Průběh expedice byl sledován širokou polskou veřejností. Jedna z největších polských televizí, TVN, přinášela denní zpravodajství z jejího průběhu, podobně jako velká polská rádia – Radio Wroclaw a Radio Ram. Zprávy o průběhu expedice byly denně satelitním telefonem předávány také velkým polským deníkům Slowo Polskie Gazeta, Dzienik Zachodni Sport a známým polským internetovým serverům – echomiasta a onet.pl.

Carstenszova Pyramida je jednou z nejnáročnějších hor v projektu 7 summits. Již jen zajištění povolení je více než problematické. V roce 2006 bylo na Carstenszu mnoho expedic neúspěšných. Dokonce dvě expedice nebyly úspěšné ani s použitím helikoptér. Stroje se organizátorům nepodařilo zajistit. Marcin Aslanowicz se ke Carstenszově Pyramidě pokoušel dostat již potřetí. Oběma expedicím které podnikl v roce 2006 s renomovanými cestovními kancelářemi z USA a Indonézie se nepodařilo dosáhnout ani základního tábora. Toto se bohužel stává každoročně mnoha expedicím. Je hodně „cestovek“ které „zkouší udělat Carstensz“. Je to nezodpovědné vůči jejich klientům, ale děje se to bohužel v nebývalé míře. Také proto jsem letěl do Jakarty, kde se vyřizují nejhlavnější permity (povolení) o týden dříve, abych na vše dohlédl osobně. Vyplatilo se to. Expedice vybavená všemi potřebnými permity mohla odletět z Jakarty přesně podle plánu, i když poslední, nejdůležitější permit dostala jen čtyři hodiny před odletem na Papuu…

Polskou národní expedici jsem vedl k hoře jedním z nejnáročnějších treků na Nové Guiney a to cestou z Beogy. Všechny jiné cesty ke Carstenszu jsou jednodušší, ale cesta z Beogy je, jak je obecně známo, zatím nejjistější. Heinrich Harrer na své expedici v roce 1962 letěl do Ilagy, odkud šel pěšky. Dodnes je to nejznámější a nejjednodušší cesta. Bohužel je již několik let zcela uzavřena a všechny expedice, které se tudy v posledních letech pokoušely projít, se k hoře nedostaly. Nejaktuálnější informace, které jsem dostal v Jakartě hovořily o znovuotevření cesty z Ilagy, ale přesto jsem rozhodl jít přes Beogu, nechtěl jsem nic riskovat. Sedmidenní, extrémně náročný trek džunglí, náhorním platem Kembalo a pak horami jsme zakončili v Base Campu v Lake Valley, takřka na úpatí Carstenszovy Pyramidy. Již při příchodu nám hora přichystala nádherné „mlžné“ divadlo.

Další den proběhlo seznámení se stěnou, nastoupání, několik lanových délek, opětné slanění a relax v BC před skutečným výstupem dalšího dne. První večer sněžilo i v „bejsu“. Nemělo smysl jít nahoru. Naše společné rozhodnutí bylo správné a maximálně se vyplatilo. Někdy se vyplatí počkat i pod Carstenszem…

Horolezecký výstup na nejvyšší horu Austrálie a Oceánie začal ve dvě hodiny ráno nástupem pod šesti set metrovou stěnu. Jdeme při čelovkách „normálkou“. Je to nejjednodušší cesta na vrchol, ta samá, kterou šel i Heinrych Harrer. Používá ji velká většina výprav. Celý výstup, až na vrchol jdu jako první. Poláci si to tak přejí a já jsem rád, alespoň si trošku zalezu. Vylézt horu jako prvolezec je vždy o hodně hezčí. To si ji člověk víc „užije“.

Jistíme se jen sporadicky, pro případ padajících kamenů, jinak by se dalo jít takřka „volně“. Díky tomu postupujeme rychle. Vrcholového hřebene bylo dosaženo v 7 hodin místního času a vrcholu v 9:08. Celý výstup probíhal za neobvykle krásného počasí, které vydrželo až do návratu do Base Campu.

Takové počasí bývá na Carstenszově Pyramidě pouze čtyři dny v roce, alespoň to tvrdí piloti malých misijních letadel na Guiney. Pravdou je, že ostatní dny v Base Campu vytrvale pršelo a na expedici s Mirkem Cabanem tomu nebylo jinak. Takže Poláci měli obrovské štěstí na počasí. O úspěchu polské expedice byla satelitním telefonem informována polská média a polská ambasáda v Jakartě. Tato zpráva byla předána i polskému ambasadorovi.

Podrobnosti o Carstenszově Pyramidě můžete nalézt také na: www.CarstenszPapua.com

Použité vybavení:

High Point – Sport Schwarzkopf Svrchní nepromokavá, prodyšná vrstva Bloc Vent, kde se skvěle osvědčlla bunda „Kahiltna“ s parafinovou „inteligentní“ vložkou Schoeller, která reguluje teplotu uvnitř. U kahot atto vložka není, ale tam to nevadí. Také horní teplá vrstva z materiálu Technophile je skvělou volbou a teplé ponožky High Point jedinečnou volbou do hor. Zkoušel jsem i nový typ ponožek High Point s vlnou „Merino“. Absolutně perfektní…

Asolo vyniakjící trekové boty Sasslong NBK GV – Neznám lepší boty, ve kterých by se dal jít tak náročný trek a v závěru vystoupit na Carstensz. Tyhle jsou prostě dokonalé. Na moje doporučení si je pořídil i Tomasz Kobielski a celou dobu mi chodil vyprávět jak jsou skvělé a pohodlné. po návratu z Carstenszu nejevily prakticky žádné známky poškození. To je pro mne více než neuvěřitelné. Carstnesz je totiž hora, která „žere boty“…

Yate ultra lehká, krátká, samonafukovací karimatka a tenká karimatka z materiálu Evazot, dokonalá kombinbace.

Coleman ultralehký bivakovací stan pro dvě osoby Riegel X2 z řady Exponent. Ten jsem si doslova zamiloval. je to nejkomfortnější a váhově nejlehčí nouzové řešení bivaku, jaké znám.

Klimatex funkční spodní prádlo, prověřené již na Kilimandžáru. Skvělé vlastnosti vycházejí z nejdelší tradice na českém trhu. Také trekové ponožky se v nížinných částech „mokré“ džungle výborně osvědčily.

Treksport vynikající dokonale zpracovaný a do nejmenšího detailu skvěle vyřešený malý horolezecký batoh Tibet 45, kde jsem ocenil především poutka na karabiny a horolezecký materiál (nahradila mi poutka na sedáku) a teplé spodní prádlo z materiálu Technophile Basic je dokonalou volbou tam, kde nepotřebujete extrémně zateplit. V kombinaci s teplou techhnophilovou bundou a prodyšným nepromokavým svrchním oděvem nemůžete být oblečeni lépe.

Husky Spací pytle z dutého vlákna, kde jsem ocenil zejména teplou vepínací vložku do nohou a protiskluzové pruhy. Batoh o objemu 60 l a stan Flame, „útočný stan“ vysoce odolný proti větru.

Tuto expedici sponzorovaly firmy:

Za Českou a Slovenskou republiku: