Stáhnout v pdf

Ze střechy Afriky

připravila: Slávka Chrpová, foto: Petr Jahoda

Petr Jahoda je znám z našich stránek už dlouho. V roce 2003 jsme spolu připravili rozhovor o jeho tehdy nové knize ?S horským kolem na dno Afriky", ve které popisuje cestu Velkým africkým příkopem, do míst, kde se Afrika po celá tisíciletí téměř nezměnila a v němž žijí lidé na úrovni doby kamenné. Už tehdy Petr avizoval další odvážnější nápady, nechtěl mi je však prozradit. Netrvalo to dlouho a další expedice je nasnadě.
Bylo to jako vnuknutí, že jsem toho úterního rána zvedla telefon a vytočila jeho číslo, když mi jeho příjemný hlas na druhém konci oznámil, že se chystá sjet na kole z Kilimandžára…

Můžeš jen krátce zopakovat, jaké jsi absolvoval expedice na kole"

Nejzajímavější byla hned po revoluci cesta po Kubě, to tam ještě nikdo nejezdil. Bylo to pole neorané, z hlediska turismu a cykloturistiky vůbec. Na Kubě tehdy pomalu neexistovala doprava, jezdilo se tam v omezené míře náklaďáky, ale bývalý Sovětský svaz dal od Kuby ruce pryč a dodávka ropy byla značně omezená, takže kolo bylo nejlepším dopravním prostředkem. A dostal jsem se na něm do míst, kam by to autem nebylo možné. Ale takovým mým největším cyklistickým počinem byl Velký africký příkop, cesta k přírodním národům, žijícím v Keni u jezera Turkana. Byla to výzva, jestli to jde projet nebo ne. Všichni, kdo to jeli autem, říkali že ne. Dokonce lidé, kteří jsou v Africe více než v Čechách, jako třeba Petr Hejtmánek, cestu nakonec opustili. Petr tam byl tenkrát s více lidmi, myslím, že kdyby tam byl sám, asi by se mu to podařilo. Ale takhle to bylo pro mě zadostiučinění, že jsem nakonec cestu zvládl. Byl to dennodenní boj sám se sebou, jestli se na to vykašlat nebo jet dál. Poslední úseky byly opravdu jen o tom, že když jsem dojel až sem, tak už se zpátky neobrátím. Prostě, otázka cti. Jak píšu ve své knize jel jsem v závěru už jen po ráfcích.
Na rozdíl od Kuby jsem tady měl motivaci také finanční, protože najmout si v Nairobi džíp na tak dlouhou dobu by byl docela balík. Ale koupit si celoodpružené kolo mě stálo 90 dolarů. A v té chvíli mě napadlo, že když to vyjde, mohla by z toho být hezká knížka, což se snad i podařilo. Na druhou stranu, kdyby to bylo jen o tom ušetřit, tak jsem kolo hodil do škarpy hned druhý den. Bral jsem to jako velkou výzvu, a klaplo to.

Velký africký příkop je ojedinělý nápad, ale sjezd Kilimandžára snad ještě náročnější, i když zase v jiném smyslu" Jak se tato myšlenka zrodila"/

Kilimandžáro mě nenapadlo, Kilimandžáro se nabídlo samo. Afriku mám rád a jezdím tam často. Už jsem tam jednu takovou netradiční cestu absolvoval. Na vrcholu Kilimandžára jsem byl poprvé už v „minulém tisíciletí“. Byla to jen otázka času, kdy to přijde.

Plánuješ to už dlouhou dobu"

Plánuju to celkem krátkou dobu, ale přemýšlím o tom už velmi dlouho, skoro čtyři nebo pět let. Ale zatím se nenašel čas a peníze se taky samy nenajdou. Ale teď jsem si řekl rok 2007, to je takové dobré datum, tak teď to zrealizuju.

Byly v sázce nějaké další vrcholy"

Kilimandžárem bych chtěl začít. Když se to povede, tak mám v plánu ještě další dva kopce. Ale zatím si nechám pro sebe které.

Bude to opravdu prvosjezd"

Pátral jsem po tom. Vím, že se o to někdo pokoušel, že o tom dokonce napsal knížku, že to bylo všechno na internetu. Ale informace byly hodně kontroverzní a už to na internetu není k nalezení. Nevím, možná se jim nepovedlo sjet tu nejprudší část. Ale nemohu posoudit, měl jsem k tomu velmi málo informací. Jestli budu prvním na světě, si opravdu nejsem jist. Určitě ale budu prvním Čechem a nejspíš i Evropanem. Ale na tom mi skutečně nezáleží, proto to nedělám, láká mne si ten kopec sjet, a jestli ještě k tomu budu v něčem první, to už beru jen jako takový bonus.
Ale v Africe plánuji ještě další akce, nejen sjezd Kilimandžára a tam by ta světová prvenství měla být zajištěna. Jaká to ale budou prvenství, to je, řekněme, překvapení.

Půjde někdo s tebou, aby kontroloval, zda jsi to sjel"

Doufám, že mě bude doprovázet jeden nebo dva fotografové. Ale je to hlavně o důvěře. Nemám důvod říkat, že jsem to sjel, když by to tak nebylo. Ale pro mě není směrodatný prvosjezd, pro mě je zajímavý samotný kopec. Je to otázka mého svědomí, a co si o tom budou myslet ostatní, je mi jedno. Jestli mi někdo nebude věřit, není pro mě důležité. Už teď říkám na rovinu, že to asi přede mnou někdo jel, takže nemám důvod říkat, že jsem to sjel, když by tomu tak nebylo.

Jak se připravuješ na sjezd a vůbec na celou výpravu"

Snažím se být zodpovědný vůči sobě a vůči lidem, kteří mi věří a podporují mne. Byl jsem se právě teď v září znovu na Kilimandžáru podívat, zase až na vrcholu, ověřit si, jestli mě sopka pustí. Po pravdě jsem z toho stejně moudrý jako před tím. Ta hora vypadá, že není prudká, ať ji fotíš z kterékoliv strany, ale když stojíš nahoře, je to pořádný sklon, hlavně v první části. Nejprudší část, z hrany kráteru dolů, má převýšení přibližně 1100 – 1200 m. To je také to, co mne zajímá, zbytek už skoro nemá smysl jet, to by už sjel snad každý. Samozřejmě, že jsem se připravoval i technicky. Skoro celé léto jsem strávil na chalupě (obytná dodávka, pozn. redakce) a jezdil hlavně obtížnější úseky. Chci si zajet ještě na nějakou haldu. Ale stejně se na to připravit moc nedá, protože ani haldy nejsou tak prudké, jako Kilimandžáro a hlavně neodpovídá povrch. Haldy jsou štěrkové nebo pískové, zarostlé trávou a na „Kili“ je cca 15 cm vrstva sopečného jemného prachu s pískem, do kterého se úplně zaboříš.

Jaké tě díky tomuto povrchu čekají technické záludnosti"

Bude to vyžadovat nejen velké nároky na mě a moji techniku jízdy, protože se často pod tím prachem skrývají kameny, kde mi může snadno kolo uklouznout, ale také na kvalitu součástek. Sopečný prach se doslova zažere úplně do všeho, např. se dostane i mezi čočky objektivu. Předpokládám tedy, že nejvíce budou trpět všechna ložiska, i když jsou chráněná prachovými pouzdry, nemluvě o řetězu a kazetách.
Jízdu pískem už mám natrénovanou z Velkého afrického příkopu, tak by to pro mě nemělo být žádné překvapení.

Jaké budeš mít zázemí" Zajištění" Vybavení"

Rozmýšlel jsem dlouho, na kterém kole by se to dalo sjet. Měl jsem nabídky od více firem. Nakonec jsem se rozhodl pro 4ever, na který jsem měl velmi dobré reference, navíc na tomto kole jede teď Víťa Dostál Panamericanu, už má za sebou přes devět tisíc kilometrů, i to pro mě hodně znamená, když na něm jede právě Víťa. V roce 2007 oslaví výrobce deset let vzniku. Měl by to tedy být pro něj dárek k „narozeninám“.
Hodně mi také vychází vstříc ve smyslu úprav, speciálně jen pro tento sjezd. Chci jet na horském celoodpruženém kole, které bude postaveno přímo pro mě. Ke kolu si nechám přidat malý doplněk, který má za účel snížit těžiště co nejvíce dozadu. Jestli se to podaří, tak by se tato součástka dala standardně vyrábět a bude ji pak možné přimontovat na všechna standardní kola. Teď bych to ale nechtěl specifikovat, je to ještě ve vývoji. Oblečen budu podle klimatických podmínek, horolezecky a cyklisticky.
Také, což je příjemné, jednám o podpoře Jihomoravského kraje, odkud pocházím. Ten by celou akci mohl i zaštítit.

Jak bude výstup probíhat"

Nejprve se musím dostat džípem k bráně parku, která je pod horou. Základním bodem pro výstup na Kilimandžáro bude místo, které se jmenuje Lava Tower, a které leží v nadmořské výšce přibližně 4600 metrů, i z toho důvodů musím přijít na „Kili“ aklimatizován, budu proto dělat ještě částečný přejezd Mount Keni. Ta se nedá jet z nejvyššího vrcholu Batien (5199 m), který je dosažitelný jen lezecky. Jde to pouze ze sedla pod vrcholem Lenana (4985 m). Myslím, že i to bude hodnotný výkon, který přede mnou tuším realizoval pouze Hans Rey, který je tváří GT. Sedlo leží ve výšce přibližně 4800 m a já chci Keňu sjet těsně od skal pod vrcholem Lenana, tedy z výšky kolem 4950 m.
Ale zpět ke Kilimandžáru, v rámci aklimatizace vystoupáme na horu nejméně třikrát. Vylezeme, přespíme tam, budeme se muset vrátit zase na Lava Tower zregenerovat a „vyrobit červené krvinky“ aby se nám lépe dýchalo.
Od brány ponesu kolo složené v brašně na záda. Budu ji mít také ušitou speciálně jen pro tento výstup. Nějaké jednodušší úseky dole možná popojedu, ale nejde o to vyjet Kilimandžáro nahoru, proto jsem také vybral cestu z Lava Tower, přestože vede skalní stěnou. Je to sice chodník, kde je potřeba dát občas ruce na zem, jak říkají horolezci, ale právě tento úsek je fotogenicky velmi pěkný. Je to však stále nejkolmější cesta ke hraně kráteru.
Když vylezu nahoru, může se stát, že nebudu v perfektní kondici, a budu kolo muset někde uschovat a sejít do základního tábora u Lava Tower a vrátit se druhý den. Bude také hodně záležet na počasí.
Já si ponesu své kolo sám, přijde mi, že tak to má být vůči mně i kopci samotnému. Proto jsme také řešili, aby kolo bylo co nejlehčí. Celoodpružené kolo s hydraulickými brzdami bude vážit kolem patnácti kilo. Zatím můžu prozradit, že nebudu mít kevlarový rám" Ostatní věci ponesou nosiči a to i nazpátek dolů. Nechci jet dolů s báglem.
S sebou povezu i ponesu (asi až do basecampu) dvě identická kola, aby v případě, že by nastal nějaký problém s jedním, dalo se použít to druhé nebo se přeskládaly součástky. Je to také pro případ ukradení nebo poškození kola při transportu letadlem. Dokonce mi sponzoři dvě kola nabídli sami, neboť také oni opravdu chtějí, aby se sjezd podařil. Zkrátka tohle se musí jet na perfektním kole v perfektním stavu. Tady není možné si dovolit žádnou improvizaci. Chci to sjet a ne se zabít. Druhé kolo ponese samozřejmě nosič. Ten nesmí nést více jak patnáct kilo, jakmile máš kila navíc, je třeba vzít dalšího nosiče. Každý člověk musí mít nosiče a na skupinu jednoho průvodce.

Jak bude trasa vypadat, kudy půjdeš nahoru, kudy budeš sjíždět"

Asi to lidi překvapí, ale není to Marangu route, kterou bych chtěl jet dolů, protože nahoře by se musel kus cesty přenášet, jsou tam kolmé skalky. Takže uvažuju, že pojedu dolů Mweka route, spíše jsem pro ni rozhodnut. Ta je ale strmější než Marangu. Nahoru půjdu Shira route nebo Umbwe route, která je náročnější a začíná pralesem. Ale tohle se bude rozhodovat opravdu až v Africe.

Odhadneš, jak dlouho bude sjezd trvat"

V řádu minut až desítek minut, rozumí se ten kužel, převýšení kolem 1200 m. Jinak cesta nahoru trvá několik dní, ale já půjdu vícekrát nahoru a dolů.

Pojedeš v nášlapných pedálech"

Zatím to řeším, asi si vezmu sebou oboje. Záleží na tom, jak se budu cítit. Bojím se, že když bych náhodou spadnul v nášlapech a kutálel se i s kolem, že se více potluču, než kdybych jel bez nich. Ale Mount Keňu pojedu asi v nášlapech, Kilimandžáro spíše bez.

Co je problémem sjezdu z Kilimandžára kromě sklonu"

Hlavním problémem je výška. Kilimandžáro je bez sto metrů šestitisícovka (5895 m). Jde tedy především o to, dobře se aklimatizovat. Když se jde jen výstup na horu, tak se tam dojde na doraz a hned se sestupuje zpátky, cestou dolů se to zlepšuje, ale já bych chtěl být nahoře v perfektní kondici a v absolutní pohodě, abych se mohl na sjezd dobře koncentrovat. Musím být na kopci tedy dlouho, ale to je pak o hodně penězích. Každý den na Kilimandžáru stojí asi dvě stě dolarů na osobu.
Také je nutné, aby mě někdo fotil jak cestou dolů a to na dvou místech pro dokumentaci sjezdu, ale i cestou nahoru. Nejzajímavější focení bude ve vrcholové části. Fotografové se také musí aklimatizovat a musí se mnou být tedy po celou dobu pobytu a to jsou další velké výdaje. Obzvlášť, když víš, že na Kilimandžáru potřebuješ být tak 8 – 10 dní…
Dalším problémem je počasí. Když jsem tam byl naposled, byla neskutečná zima, jakou jsem tam v životě nezažil. Mrzly mi ruce i nohy. Možná sedmdesát procent energie jsme ztratili jen na to, aby nám nebyla zima. Musím mít tedy kvalitní vybavení do zimy. Může se stát, že přes noc nasněží, budu muset počkat, až sníh sleze. Protože jet ještě ve sněhu, to by bylo opravdu náročné. I na fotkách je Kilimandžáro se sněhem i bez něj a rozdíl může být pouze několik hodin. I když jsou na Kilimandžáru ledovce, tak přes ně nepojedu, pouze okolo.

Jaký je nejvhodnější termín pro výstup a sjezd"

V období sucha, tzn. prosinec až konec února, nebo červen až září.

Budu ti držet palce, aby se ti sjezd podařil a vše proběhlo podle tvých představ. Díky za rozhovor.