Petr Jahoda | cestovatel a fotograf 

Sjezd Kilimanjara na kole 4EVER – svědomitá příprava

Po našem společném úspěšném výstupu na Carstensz Pyramid, jsem na podzim roku 2005 dostal od Mirka Cabana nabídku na zajištění výstupu na Kilimanjaro pro něj a jeho přátele. V rámci tréningu a přípravy projektu Sjezd Kilimandžára na kole 4EVER jsem nemohl odmítnout. Akce se konala v září roku 2006, to už jsem měl dohodnuté kolo a prakticky jsem si byl jist, že se o sjezd Kilimandžára pokusím. I pro mne tedy bylo dobré jít se na ten kopec podívat ještě jednou zblízka…

Kilimandžáro, Mt. Keňa a činná sopka Lengai

Cesta na vrcholy Afriky – 2006

Cestopis

Autor: Petr Jahoda

Afrika pro všechny

Koncem srpna a začátkem září roku 2006 jsme ve skupině 14 lidí vyrazili do Afriky. Cestu organizoval Miroslav Caban a já (Petr Jahoda). Naším cílem byly především hory. S Mirkem jsme se před rokem skamarádili na Papuy, kde jsme spolu vylezli na nejvyšší horu Austrálie a Oceánie, Carstnesz Pyramid – Puncak Jaya (Fotografie z tohoto výstupu najdete na www.CarstenszPapua.com). Mirek tím jako vůbec první Čech a zároveň jako druhý člověk na světě dokončil projekt 7summits bez použití umělého kyslíku na Mt. Everestu. 7summits, je projekt, jehož náplní je zdolání nejvyšších vrcholů všech kontinentů. Kilimandžáro je nejvyšším vrcholem Afriky. Já i Mirek jsme již byli na vrcholu dříve, nešlo tedy o náš první výstup. Stejně jako na Papuy, mne zde Mirek požádal o organizační přípravu celé akce a on si vzal na starosti vše okolo výstupů na vrcholy.

Mount Kenya 5199 m

Jako první jsme v rámci aklimatizace vystoupili na Mt. Keňu, vrchol Lenana 4985 m. Vlastně jsme přešli celou horu z vesnice Chogoria do Naro Moru. To je asi nejkrásnější cesta. Mt. Keňa mívá velké problémy s počasím. Nezřídka se stává, že po celou dobu přechodu prší. Přesto že je prakticky přesně na rovníku, jsou na vrcholech ledovce. V Posledním táboře v noci mrzne. Nepromokavé oblečení, boty i rukavice jsou zde takřka nutností. Kvalitní spací pytle a karimatky samozřejmostí. My jsme tentokrát ale měli štěstí. Celou cestu jsme měli krásné počasí. Vrcholu Lenana 4985 m dosáhlo 9 ze 14 účastníků. Někteří se rozhodli šetřit síly na Kilimandžáro. Ale sedlo u Austrian Hat, ve výšce cca 4800 m přešli všichni, včetně dvanáctileté Adélky.

Mount Keňa je scénicky jednou z nejkrásnějších hor Afriky. Její značně rozlehlý masív dává příležitost přežít různým biotopům. Během výstupu nahoru máte možnost pozorovat nejen nádherné senécie, ale také vysoké, štíhlé lobelie. Speciálně lobelie jsou zde v takovém množství, v jakém jsem je neviděl nikde jinde. Noc strávená u Michaelsonova jezera, je zážitkem, na který se nedá zapomenout. Vyplatí se tam zajít i za cenu ztráty přibližně dvou set výškových metrů. Nahoře nás čekají rozeklané vrcholy. Nejvyšší Batiem 5199 m, je dosažitelný pouze horolezeckou technikou. Na stěnách Batiemu je obvykle sníh. Sestupujeme kolem poměrně rozsáhlého ledovce s regulérními trhlinami. Je tak velký, že by se na něm dalo i lyžovat. A to jsme v Africe takřka přesně na rovníku. Jen o pár hodin dál, u Teleki Lodge, už zase svítí sluníčko a čekají tu na nás velmi přátelská, sympatická zvířátka, podobná svišťům, damani. Vděčný objekt pro naše fotoaparáty. Jsou zvyklí na lidi a nechávají nás přijít velmi blízko.

Sestup do Naro Moru je nejkrásnějším úsekem cesty. Tady se příroda vyřádila. Tolik neuvěřitelně nádherných rostlin a květin pohromadě snad nenajdete nikde jinde na světě. Nevěříte" Pojeďte si to zkontrolovat, nebudete litovat.

Kilimanjaro 5895 m

Od 1. ledna 2006 byly značně zpřísněny podmínky výstupů na nejvyšší horu Afriky, sopku Kilimandžáro. Došlo také k výraznému zdražení vstupu do Národního parku. Výstup se tak prodraží více než dvojnásobně. Přesto nás to neodradilo a na tento majestátní symbol Afriky jsme se vydali opět všichni.

Zvolili jsme jednu z nejdelších tras. Nahoru jsme šli od severu, cestou Rongai a dolů nejznámější, ale velmi hezkou cestou Marangu. První dva dny jsme šli překrásnou přírodou, kde jsme fotografovali květiny a pohlíželi zpět dolů, do Keni na Národní park Amboseli, kde jsme ještě před výstupem zažili fantastické safari. Ještě jsme stále měli v živé paměti všechna ta nádherná zvířata, neochotně uhýbající slony i lvy, obcující jen kousek od našeho auta.

Vrcholový výstup nebyl žádný med. Už nikdy nebudu tvrdit, že Kilimandžáro je „lehký kopec“. Nepršelo nám, zase jsme měli skvělé počasí. Bylo jasno a úplněk. Tedy šílená zima. Nikdo jsme na tak velkou zimu nebyli připraveni. Byl jsem na Kilimandžáru poněkolikáté, ale takovou zimu jsem tam nezažil. Myslím, že teplo nebylo nikomu ani přes značnou vynakládanou námahu. Mrzly nám ruce, všichni jsme čekali na milosrdný východ slunce. Zastihl nás až na hraně kráteru, na Gilmans Point 5680m. Až do té doby byl výstup čistým utrpením. Smutně jsem vzpomínal na péřovku, kterou jsem se nakonec rozhodl necHat doma.

Jakmile vylezlo sluníčko, už byla relativní pohoda, až na tu výšku. Z jiných týmů, již během cesty na Gilmans Point sváděli průvodci dolů několik nemohoucích, opile se motajících turistů, kteří natolik přecenili svoje síly, že nebyli schopni pokračovat ve výstupu, ani se vrátit sami. Výšková nemoc jim nedovolila dosáhnout vrcholu. Nezodpovědnost je bohužel fenoménem Kilimandžára. Z hrany kráteru, je to na Uhuru Peak, nejvyšší bod Kilimanjara ještě přes hodinu chůze ve velké nadmořské výšce. Jde to pomalu. I velmi slabá výšková nemoc, jejíž příznaky pociťujeme i přes velmi dobrou aklimatizaci, snad všichni, udělá svoje, ale krásné počasí nás motivuje. Jeden, dva , tři,…, deset. Počítáme si neobvykle malé, vyčerpávající kroky. Zastavit, vydýcHat a zase znovu. Jeden, dva… Jde to o poznání pomaleji.

Konečně si saháme na ledovec a usmíváme se do objektivů fotoaparátů. Na vrchol nás ze čtrnácti došlo jedenáct. Nechybí zde ani patnáctiletý Lukáš. Z Uhuru Peaku fotografujeme kráter pod námi. Vychutnáváme si vrchol a výhledy z něj. Je absolutně jasno. Na hranách kráteru jsou vidět zde začínající ledovce. Naproti nám vystupuje z mraků špička Mt Meru 4566 m (Socialist Peak). Vyměňujeme si adresy s francouzsky mluvící skupinou horolezců ze Svatého Mauricia, malého ostrůvku východně od Madagaskaru. Navazujeme nové, „vrcholové“ přátelství s lidmi z druhého konce světa. I takovým způsobem hory rozšiřují lidem obzor. Následuje pozvání na návštěvu malého ostrova. Slibujeme s úsměvem, který říká, asi, možná, někdy…

Ani cesta dolů však není zadarmo. Začínají se rychle kumulovat mraky. Zatím jen na Kilimandžáru. Nad nedalkým vrcholem Mawenzi 5149 m, je zatím stále jasno. Přesto nikdo z nás nedokáže říci zda bude pršet a za jak dlouho. Z hrany kráteru je strmý svah, štěrk, písek a sopečný prach. Jsme unavení, skoro nikdo už nemá co pít, těšíme se do tábora. Zase míjíme „nemohoucí horolezce“, nezodpovědné lidi, pro které byl cílem vrchol a „zapomněli“ si necHat síly pro návrat. Jejich vůdci je vedou dolů. Některé z nich podpírají i dva. Kilimandžáro je nejžádanějším kopcem Afriky. V honbě za vrcholem jsou mnozí lidé ochotni obětovat snad vše. Nikde na světě jsem se nesetkal s tak nezodpovědným přístupem k vrcholovým výstupům jako tady. Lidé jdou nahoru za každou cenu. Když tyto „trosky“ míjíme, jen kroutíme hlavami a nemůžeme pochopit, proč se nevrátili včas. Proč nezodpovědně riskovali život.

V táboře zastavujeme jen na chvíli, balíme stany, něco málo pojíme a pokračujeme dál, do menší výšky, kde budeme spát. Pořád to vypadá na déšť. Spěcháme, chtěli bychom dojít za sucha. Stavět stany v dešti není nic moc. Jsme špinaví, zaprášení, ale šťastní. Kilimandžáro se nám odměňuje občasnými výhledy. Sopečný prach vykašláváme ještě večer, ale stálo to za to.

Poslední sestupový den je zase hezky. Procházíme nádhernými loukami s obrovskými seneciemi a množstvím krásných květin. Ani poslední fáze sestupu deštným pralesem nezklamala. Nejdříve jsme prošli částí mlžného pralesa a pak už nás čekali pralesní velikáni, jak je známe i z jiných džunglí světa. Nechyběly ani roztomilé „modré opice“ (blue monkyes).

Kilimanjaro je krásný kopec…

Sopka Ol Doinyo Lengai 2878 m – posvátná hora Masajů

Po výstupu na Kilimanjaro jsme si odpočali na neobvykle povedeném safari. V Kráteru Ngoro Ngoro, místě s největší koncentrací divoce žijící zvěře na světě, si tři lvice vybraly naše auta jako zdroj stínu a na třičtvrtě hodiny nám tím znemožnily odjezd, ale zároveň nabídly skvělou podívanou. V NP Serengeti jsme nevědomky vjeli do stáda slonů a nechtěně se nám podařilo oddělit samice s mláďaty od samců. Dost je to rozčílilo a měli jsme co dělat aby nám nerozšlapali auto. Zakončením safari však nemohlo být nic jiného, než další vrchol.

Stále značně činná sopka Lengai se majestátně tyčí nad jezerem Natron. Je od věků posvátnou horou Masajů. Je známá tím, že je na ní nejstudenější tekutá láva na světě. I na této hoře jsem byl několikrát a šedou tekoucí lávu jsem tam viděl. I Mirek měl sopku v paměti jako více než magické místo, nebylo tedy možné na ni nevystoupit.

Sopka Lengai leží ve Velkém africkém příkopu u slaného jezera Natron. Nadmořská výška dna příkopu je zde cca 800 m. Jde o území obývané kemenm Masajů. Právě zde si zachovali nejtradičnější způsob života. I proto je dobré se v tomto kraji zastavit. Masajové jsou nádherně zdobení lidé. U jezera Natron žijí od nepaměti. Kromě Masajů, zde můžete vidět i plameňáky, antilopy, zebry a jiná africká zvířata. Výstup na Lengai je možný pouze v doprovodu Masaje. To je nařízení, které rádi respektujeme. Masajové totiž na sopku vystupují v tradičním oblečení a obutí. Na nohou nemají trekkingové boty jako my, ale dnes již tradiční sandály vyrobené z pneumatik automobilů. Nechápeme jak v tom můžou jít.

Jako „obvykle“ jsem vyrazili ve dvě hodiny ráno. Naše terénní vozy nám „darovali“ přibližně pět set výškových metrů. Dál musíme pěšky. Čelovky prakticky nebyly potřeba, měsíc ještě stále dával dostatek světla. Na nejstrmější vrcholový úsek se nám již trošičku rozednívalo. Převýšení přibližně 1500 m jsem zvládli za necelé čtyři hodiny. Lengai není technicky těžká hora. Po nedávné velké erupci, která zde proběhla necelých šest měsíců před naším příjezdem, zůstaly v úbočí sopky hluboké kaňony a láva tentokrát dotekla daleko od sopky. Můžeme obdivovat sílu, kterou tento vulkán stále má.

Stojíme uvnitř kráteru činné sopky. Tomu se nechce věřit ani v nejfantastič­tějších snech. Slunce již vyšlo. Ozařuje krajinu, která více než připomíná povrch měsíce. Na místě, kde při mojí poslední návštěvě byla asi pět metrů vysoká homole, vydávající zvuky přetopené parní lokomotivy a odfukující oblaka páry, je nyní další, asi třicet metrů široký kráter. „Tak tady to před pár měsíci bouchlo“ říkám si v duchu, když nahlížím do nového kráteru. „Ať tam nespadneš“, slyším jak říká někdo za mnou. Ne, tam bych opravdu spadnout nechtěl.

Úchvatné „Měsíční“ scenérie jsou umocněny podvědomým pocitem strachu z vědomí, že se skutečně pohybujeme uvnitř kráteru činné sopky. Je to bezpečné" Tuhle otázku si nikdo z nás nechce položit. Není také proč. Odpověď na ni známe…

Zdrželi jsme se asi hodinu. Ač neradi, musíme dolů. Sestup je náročný. Strmé svahy s pevným, skalnatým podložím posypané prachem a pískem, je to nejhorší co může být. Nikdo neví kdy mu to uklouzne. Musíme jít hodně opatrně. Nahoru to bylo snazší…

Sestup trval skoro stejně dlouho jako výstup, ale už sedíme v autech a míříme do nedalekého kaňonu, v jehož útrobách na nás čeká takřka neuvěřitelná odměna. Mohutný vodopád v polopouštní krajině. Afrika je plná překvapení…

Zanzibar – Ostrov Koření

Ptáte se co má Zanzibar společného s horami" Všechno. Jen stěží bych našel vhodnější místo pro relaxaci a věřte, že pár dní absolutní pohody jsme si po tom všem opravdu zasloužili. Nádherné pláže s bílým pískem lemované kokosovými palmami, obří želvy dovezené na ostrov Changu kdysi dávno jako dar sultánovi ze souostroví Sheyshely, endemické červené guerézy v pralese Jozzani, korálové moře a skoro hodinové šnorchlování s delfíny v otevřeném moři, to bylo více než fantastické zakončení našeho putování po afrických horách. Vše špatné je zapomenuto, zůstávají jen krásné vzpomínky.

Autor: Petr Jahoda – 2006

Testované vybavení

Testoval autor příspěvku, Petr Jahoda, prezident Českého klubu cestovatelů

Zde najdete soupis outdoorového vybavení které bylo testováno na Mt. Keni, Kilimandžáru a činné sopce Lengai. Podmínky testu byly pro dané výrobky velmi náročné, byly tudíž vystavenu extrémnímu zatížení.

High Point (Sport Schwarzkopf)

Teplé ponožky – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem – High Point (Sport Schwarzkopf).

Funkční spodní prádlo odvádějící vlhkost na povrch – kalhoty Cool Max – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem – High Point (Sport Schwarzkopf).

Střední vrstva z teplého technophylu – hodnocení – osvědčily se výborně – výrobce High Point (Sport Schwarzkopf)

Vnější vrstva, kahoty, bunda s kapucí a klobouk, vše z prodyšného nepromokavého materiálu – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem – High Point (Sport Schwarzkopf).

Péřový spací pytel – hodnocení – osvědčil se výborně, splňuje všechny vlastnosti udávané výrobcem – High Point (Sport Schwarzkopf).

Letní kahoty s odepínacími nohavicemi – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem – High Point (Sport Schwarzkopf).

Zde naleznete kompletní sortiment firmy High Point (Sport Schwarzkopf)

Yate

Samonafukovací odlehčená karimatka druhé generace – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem – Yate.

Termohrníček a termoska firmy Laken – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem. Distribuce firma Yate .

Nepromokavé, prodyšné rukavice z materiálu Dry – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem. Výrobce Trek Mates. Distribuce firma Yate.

Nepromokavé, prodyšné návleky z materiálu Dry – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem. Výrobce Trek Mates. Distribuce firma Yate.

Zde naleznete kompletní sortiment firmy Yate

Asolo

Lehké trekkingové kožené boty z hladké kůže s goretexovou mebránou – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem – Asolo.

Zde naleznete kompletní sortiment firmy Asolo

Devold

Vlněné funkční spodní prádlo (trička) – hodnocení – osvědčily se výborně, splňují všechny vlastnosti udávané výrobcem – Devold. Distribuce firma North Trappres.

Zde naleznete kompletní sortiment firmy Devold