Sponzoři
ABECEDNĚ SEŘAZENÉ OBCE BYSTŘICKA, KTERÝM STÁLO ZA TO O SOBĚ VYDAT LETÁK A O KTERÝCH SE Z TOHO LETÁKU DALO VYČÍST NĚCO ZAJÍMAVÉHO
Aueršperk – nejedná se o obec, ale o zříceninu gotického hradu poblíž Pivonic, základem názvu je slovo ur, aur, auer, neboli tur.
Blažkov – evangelická obec se svobodným statkem, kde dnes chovají koně.
Bohuňov – v obci jsou zachovalá starobylá stavení. Nedaleko stojí kříž na památku zastřeleného hajného. V Bohuňově se dříve hojně tkalo, později se vyráběl intarzovaný nábytek. V Janovičkách je jezdecký klub.
Bratrušín – oblast byla osídlena už od mladší doby kamenné, možná i proto, že se směrem k Věchnovu táhne hadcová step. Bratrušín patříval k hradu Pyšolci, za třicetileté války byl zpustošen. Za zmínku stojí i šibenice, která tu už nestojí, ale stávala.
Bukov – z nedalekého hradu Lísek je už sice jen zřicenina, byť s viditelnými pozůstatky bergfritu, ale kostel sv. Jakuba Většího uprostřed obce je stále krásný. Před kostelem stojí pomník padlým zajímavý tím, že v jeho základně je použit kámen upomínající na vraždu z roku 1608. Starobylá zájezdní hospoda Na Bukovské sloužila nejméně od roku 1596, nyní je na prodej.
Dalečín – je tak trochu architektonickým atlasem, kromě tvrze, zříceniny loupežnického hradu, kterému se říká Tolenstein, a zámku ve stylu tyrolské chaty je zde k vidění i velmi cenná funkcionalistická Jaroškova vila. Tok Svratky byl vždy využíván, nejprve v hamrech, pak v papírně, později na pile. V Dalečíně vznikl i mravoučný spis spisovatele Koněrzy „Pryč s kořalkou!“.
Divišov – „Divišov se diví, že je Rovný křivý“ – v blízkosti obce je železniční most na trati Tišnov – Nové Město na Moravě, který stavěli dělníci z Itálie, proto se mu říká Talián.
Dolní Rožínka – letní sídlo Mitrovských, kteří si zde vybudovali „zábavní park“ s romantickými stavbami. V roce 1954 byl v okolí nalezen uran a zahájena těžba, nejhlubší šachta má 1201m (ten jeden metr je pro jistotu, nebo se někdo při prvním měření o metr spletl?), vytěžilo se tu 14 milionů tun rud. Pokud stojíte o komerční strach a děs, jistě vás potěší Draxmoor, nefalšované sídlo hrůzy.
Domanín – v okolí je několik rybníků, jeden z nich dnes slouží jako koupaliště. Jedna z hrází se v roce 1867, krátce po opravě, s tragickými následky protrhla.
Dvořiště – pravděpodobně sloužilo jako hospodářský dvůr ke hradu Aueršperk, od 17. století je stále stejně velké.
Horní Rožínka – za zmínku stojí krčma vpravdě středověká.
Chlum neboli Korouhvice – pokud existují, tak jen v nové poloze – původní zatopila Vírská přehrada.
Karasín – nejvýše položená obec regionu, a tudíž místo vhodné k rozhlížení (rozhledna) a k cestám z kopce (sjezdovka). Obec v roce 1895 vyhořela, neobešlo se to bez obětí na životech.
Kozlov – přestože se jedná o nevelkou obec (dnes je zde sedm domů obývaných trvale a sedm rekreačních), vždy tu byla rychta, která spravovala i větší obce v okolí, snad proto, že na nedalekém kopci stával hrad. Z něj vyjížděl do kraje loupeživý rytíř Štěpán se svou družinou. Trestnou výpravu, při které byl hrad z moci úřední dobyt a srovnán se zemí, přežila jen Štěpánova choť, která našla útočiště v Kozlově na rychtě. Pozůstatky hradu vzaly za své při výstavbě retranslační stanice.
Lesoňovice – podobně jako jiné obce v okolí byly roku 1500 osvobozeny od povinnosti čepování panského vína a v roce 1515 od povinnosti dovážet čerstvé ryby na Pernštejn. Tradovalo se, že Jeřábek je ústím tajné chodby, ale pak se prokázalo, že jde jen o opuštěnou štolu. V Lesoňovicích hospodaří jedna biofarma a tři další.
Lísek – obec se původně jmenovala Lhota, ale aby se to nepletlo, tak ji přejmenovali na Lísek a Lísek na Malý Lísek (hrad Lísek je trošičku jinde). V okolí se nacházejí smírčí a památné kameny. Samostatnou částí obce vždy byl panský dvůr, dnes rekreační středisko Skalský dvůr. Nedaleká obec Pičulín i přes svůj nesporně malebný název zanikla. Aby se zachovalo aspoň její jméno, využilo se pro pojmenování lesa.
Milasín – poznámka k Bukovské hospodě je už u Bukova, sem snad patří aspoň dotaz, proč má asi Milasín ve znaku polibek?
Nyklovice – pro milovníky zašlých časů jsou zde k vidění roubenky a ve správnou dobu bledule u pramenů Hodonínky.
Písečné – název je dán polohou na píscích. Za třicetileté války zde proběhla krvavá bitva, dodnes se v rybníčku nacházejí podkovy, mince i kordy.
Pivonice – východiště cest ke třem zříceninám, z nichž největší (o ploše 1,7 ha a délce čelní zdi 275m) je Zubštejn pánů z Medlova ze 14.století. Mezi nejznámější obyvatele patří duch Blaženky. Pokud se chcete osobně seznámit, vydejte se v doprovodu své lásky na hrad a zde si o svých citech vyprávějte – nešťastná nevěrnice se prý zaručeně ozve.
Prosetín – obec, ve které stojí jak katolický kostel, tak toleranční dům, neboť helvétská víra v Prosetíně byla vždy pevná. Na místní tvrzi sídlili Racci.
Rodkov – od roku 1671 zde stával pivovar. Místní hasiči dosud mají ruční hasičskou stříkačku. Z novějších dějin lze připomenout dramatické združstevňování, při kterém se nejen zatýkalo, ale i zabíjelo.
Rovné – zde chodil do školy Malý Bobeš, náš Bobeš ne, ten chodil na Pekendu.
Rozsochy – za zmínku prý stojí aktivní Sokoli, kteří začínali s volejbalem, přešli k fotbalu a skončili u bílé stopy. I když podle jejich vlastních stránek je tu poměrně mrtvo a v běhu na lyžích se pořádají jen na Vysočině oblíbené párkové závody.
Rožná – odjakživa těžařská obec s pěkným kostelem sv. Havla a s nádražím se záchytnou výletní hospodou. Byl zde objeven (v okolí, ne v hospodě) a popsán lepidolit, využívaný na ozdoby i pyrotechniku, který se těžil od konce 18.století do 2.sv.války. V Rožné se dosud nalezlo 175 druhů nerostů včetně největšího českého krystalu o rozměrech 63×43mm.
Sejřek – za kravínem je možné najít mramorový smírčí kámen. Že by i tu vražda?
Strachujov – u Loučného potoka býval mlýn. Hrušeň u cesty je stará asi 300 let, jak stará jsou skaliska Dědek a Babka vědět nepotřebujeme.
Strážek – dalo by se přemýšlet o ledasčem: Proč se nad obcí říčka jmenuje Bobrůvka a pod ní Loučka? Strážil hrad Mitrov Strážek nebo naopak? Kdo se skutečně ukrýval v Tren©kárně? Máme patronům kostela říkat sv. Šimon a sv. Juda, nebo sv. Šimon a sv. Tadeáš? Je v Beaver City k zahlédnutí nějaký bobr? A konečně – opravdu zde stálo Sámovo sídlo?
Střítež – je třeba se zmínit o zřícenině nedalekého Lísku, ale též o posledním vlku pernštejnského panství, který tu byl zastřelen a následně vycpán roku 1830. Bylo to na samé hranici panství, o tom, že tudy hranice vedla, dodnes svědčí hraniční kameny.
Sulkovec – díky svým typickým uzavřeným gruntům se stal kulisou pro film Všichni dobří rodáci. Na hranici moravsko-české stojí prastarý buk.
Štěpánov nad Svratkou – průmyslové centrum Pernštejnského panství, těžila se tu a zpracovávala měď, železo i stříbro, dodnes jsou zde k nalezení štoly a šachty. Vyráběly se tu zbraně, velmi kvalitní litina i parní stroje (pochází odtud první c.k. parní stroj). Aby těch prvenství nebylo málo, na vysokoškolském táboře se tu objevila i první sauna, to už bylo v dobách Československa. Ve Štěpánově mají zajímavé nápady, pokud jde o pojmenovávání místních částí.
Unčín – ves na horní Svratce je dnes známá díky výborné pekárně.
Ubušínek – vesnická památková zóna.
Věchnov – obec je sice starobylá, ale památky v ní nenajdete. Pro vyznavače přírodních krás může být zajímavá hadcová step s azbestem, pro labužníky pak výrobky Sedlářova pekařství.
Velké Janovice – obec, kde končí cesty, po kterých lze dojet k lidem i k Bohu. Vzhledem k oblibě místní fungující poustevny se plánuje výstavba dalších dvou.
Velké Tresné – místo, kde se potkávají tři kraje, v místním muzeu je kromě jiného i expozice o těžbě grafitu.
Věstín – naleziště granátů a opálů, obec s partyzánskou minulostí.
Vítochov – na vršku, kde se zazelenaly borovice zasazené kořeny vzhůru, byl postaven raně gotický kostel sv. Michaela. Poutní kostel se hřbitovem je spojován s Cyrilo-Metodějskou tradicí (takže tu velmi pravděpodobně stávalo něco už dříve, pohanské hradiště je prokázané), pod podlahou kostela bylo nalezeno na 40 koster, z nichž jedna měřila 210cm. Za návštěvu stojí i cenná výbava a výzdoba kostela.
Zvole – perlou církevní architektury je středověký kostel sv. Václava ve Zvoli, přestavěný počátkem 18.století dle projektu Jana Blažeje Santiniho Aichla.
Ždánice – nebýt tragické autobusové nehody v roce 1987, nebylo by o obci co napsat.