Petr Jahoda | cestovatel a fotograf 

Na Brdech s Marko Črrmákem, Paběrkami a plnou zimní výbavou,

aneb jak jsme zapili Štěně podruhé…

Čtvrtý dubnový víkend. Předpověď počasí je skutečně hnusná. Ale Brdy táhnou! S Matem a Podnájemníkem se potkávám na Smíchově. Do Běštína jdeme z Rejkovic přes Plešivec. Odměnou jsou nám krásné výhledy z vrcholu. Cestou do Běštína se odpojuji a jdu se ještě podívat na camp Chilkoot poblíž Smaragdového jezírka. Mata a Podnájemníka doháním v hospodě. Jedno rychlé pivko a jdeme za kamarády, co už jsou na fleku. Tady se setkáváme s ostatními Paběrky a Markem. Oheň hoří dlouho do noci, je o čem povídat.

Ráno nás přivítalo mrholením a den dešťem. Čunče si nepostavila přístřešek, tak v polospánku slyším jak špitá: „Neprší, neprší…“ Cestou do Bukové se zastavujeme ještě na nedávno vyhořelém, ale již obnoveném campu, kde Marko dělá zápis do kempovky. Další brdský camp jsme se rozhodli vynechat, protože už začalo fakt dost pršet. Zkracujeme si cestu přes Komorsko a Pod Provazcem. Na chvíli hledáme azyl v neútulné hospůdce, kultůráku v Bukové, kde byl sraz s dalšími Paběrkami, kteří přijeli až dnes. Ale 23 Paběrků i ten kultůrák dokázalo naladit na příjemnou notu. Nálada byla fajn a Jeffa ji zpestřil rundou na oslavu svých nedávných narozenin. Hned po něm se přiznal i Jirka Podnájemník. Pak Čunče zákeřně objednala rundu na Zdeněčka (mého nedávno narozeného syna – Štěně). Když jsem si ji chtěl připsat na svůj účet, odmítla to, že to byl její nápad a já, že to můžu otočit ještě jednou. I stalo se. Pak xxx další rundou přiznal svoje narozeniny. Fídr vytáhl kytaru a Jeffa mandolínu. Začalo se hrát. V pauze jsem kamarádům rozdal březovou kůru, co jsem jim přivezl z Laponska. Ronka nevydržela a jen tak z radosti objednala další rundu. Poslední rundu objednal Marko Čermák se slovy: „Já jsem moc rád, že žijem…“ A já jsem taky moc rád a ještě radši jsem, že občas někam s Markem a Paběrkami můžu vyjet. Jsem rád, že takoví ortodoxní trampové ještě pořád jsou!

Na Paběrkovskej flek, Lost Creek, jsme dorazili ještě dlouho před setměním. Všechno je mokré a nacucané vodou. S Fídrem rozděláváme oheň laponskou břízou. Povedlo se napoprvé. Nanosili jsme dřevo, uvařili, postavili přístřešky a zase se začíná hrát. Dorazil už i Fredy Schubert. Marko, Fredy a Jeffa táhnou celý večer. Občas půjčí kytaru Podnájemníkovi, Kimovi a Saše. Šaman vaří skvělé kafe s rumem a mlíkem, já dávám do placu litr kořalky z minibaru na Zdeněčka, Marko ferneta, sem tam někdo pivo a víno. Ale co je to pro 21 trampů… Krásně se hraje až do dvou. Chybí jen Obludi s basou. Zazní nejen Ryvolovky ale i krásné songy z vlastní tvorby Paběrkovské kapely Podobni zvěři. Jdeme s Jeffou spát jako poslední. Tahle muzika stojí za to a mohla by trvat věčně!

Ráno nás přivítalo sněžením. Nejdříve začaly na les přístřešků dopadat malé ledové krupičky. Když jsme vařili, začalo na chvíli regulérně hustě sněžit. Inu Aprílové počasí jak má být. Kolem jedenácté se pomalu rozcházíme. Lost Creek je nádherné místo. Marko říká, že v tomto počasí už další campy hledat nebudou a tak jedu domů s Jeffou, který mě do Prahy bere autem. Těším se za Saxanou a za Zdeněčkem, který dostal od Marka paběrkovskou přezdívku Malý Bobeš. No uvidíme co se chytí, jestli Štěně, nebo Malý Bobeš.

Sedím v autobuse z Prahy do Brna, na Vysočině sněží a mě najednou ten víkend připadá zatraceně moc krátký. Už teď se těším na Brdy zpátky…

Jo a ještě jedna věc. Věkový průměr Paběrků, kteří byli na tomto Vandru? Mladí kluci. Nejmladší z nich, Jirka Podnájemník, dovršil nedávno 68 let. Když natáhnou krok, jsem rád že jim stačím. A to nenesu žádný hudební nástroj…

Další fotografie

Všechny fotky si můžete prohlédnout na Rajčeti.