Potápění v nekrásnějších lokalitách světa

Potápím se již od roku 1990. Díky tomu, jak mnoho cestuji, mám také možnost potápět se na nejkrásnějších místech světa. Většinou tak činím v závěru jednotlivých expedic.

Podmořský ráj – Papua – Raja Ampat

Květen 2006

Informace o nejlepší, nebo jedné z nejlepších potápěčských lokalit na světě se potvrdily. Na západní polovině ostrova Nová Guinea, v indonéské provincii Irian Jaya, je skutečně souostroví o kterém se dá prohlásit, že má neuvěřitelně rozmanité korálové útesy, nespočetné množství druhů ryb v obrovských počtech, neuvěřitelných osm druhů trpasličích mořských koníků, obrovské manty, několik druhů „velmi přátelských“ žraloků, želvy…

Dá se hovořit o skutečném ráji pod mořem. Stejně tak jako je ostrov Nová Guinea nejbohatším územím na světě co se týká živočišných a rostlinných druhů, je i podmořský svět v souostroví jen několik desítek kilometrů od pobřeží Papui snad nejbohatším místem na světě. To mi potvrdil i španělský vědecký tým potápěčů, který zde právě působil na základně patřící holandskému potápěči.

Potápěl jsem se zde sice jen čtyři dny, dvanáct ponorů, jen něco kolem 15 – 16 hodin pod vodou, ale i to málo mi stačilo na to, abych si o této lokalitě udělal alespoň letmý obrázek.

Nejezdí sem zatím mnoho potápěčů, díky tomu představu podmořského ráje dokreslují ryby, které se téměř vůbec nebojí lidí. To mi potvrdili desítky barakud, kterými jsme byli doslova obleženi, velké želvy, se kterými jsem plaval jen dvacet centimetrů od nich a navzájem jsme se zvědavě pozorovali, žralok, který nám odmítl dát přednost a nekompromisně nás vytlačil ze své dráhy, téměř pětimetrové manty, které po šedesáti minutách přestalo bavit čekat co uděláme a připlavaly si nás prohlédnout sotva na metrovou vzdálenost, hejna ryb, kterými jsme proplouvali, nebo která nás doslova obkličovala, velcí „napoleoni“ a „parot fish“, které se nenechaly rušit a pustili nás k sobě sotva na dva metry, … a tak bych mohl pokračovat přes langusty, přes metr velké mušle, obrovské moreny, které si jen tak znuděně prohlíží okolo proplouvající potápěče až po malé korálové mlže, nebo trpasličí mořské koníky. A to jsem ještě ani nevzpomenul obrovské velryby, které sem každoročně na dva měsíce v roce připlouvají a při troše štěstí by se s nimi možná dalo na chvíli šnorchlovat.

Přiznám se, že po tom co jsem se potápěl na ostrově Bunaken a v úžině Lembeh, nečekal jsem, že mne ještě něco „dostane“ tak, jako mne dostalo potápění na Papui. Byl jsem jím absolutně nadšen. Poprvé v životě mne skutečně mrzelo, že nefotografuji pod vodou. Proto se tam chystám v nejbližší době připravit dvě samostatné výpravy zaměřené pouze na potápění. Každou na tři týdny, čtrnáct dní potápění. Jednu na základnu a druhou na velkou loď, se kterou se dá obsáhnout výrazně větší území, ale zase s výrazně menší znalostí jednotlivých lokalit.Obě expedice by na sebe měly navazovat, aby se někteří obzvláště nadšení členové týmu mohli zúčastnit obou. V tomto případě by ale celková doba potápění byla jen tři týdny, a doba pobytu na Papui jen jeden měsíc. Na lodi bychom strávili dva týdny a na základně týden. Za týden na základně se dá udělat bezpečně dvacet ponorů, což je minimálně pětadvacet hodin pod vodou.

Je to ráj, který možná už dlouho rájem nebude. Stejně jako všemu na Papui, i jemu hrozí nebezpečí přicházející z civilizace. Nejen v podobě neustále většího, na některých místech již neúnosného, přílivu turistů, ale také v podobě místních rybářů, bezohledně lovících dynamitem, nebo v podobě velkých plovoucích rybářských továren, které do několikakilome­trových sítí chytí vše živé, co se v oblasti vyskytuje. Ano, i pro podmořský svět je největším nebezpečím člověk…

Druhé potápění v Raja Ampat

Listopad 2006

Tentokrát jsme se zde s kamarádem zdrželi celý týden. Dvakrát s velkými mantami (1:45 hod, a 2:08 hod). Úžasné dva ponory. Jeli jsme i na vzdálenější ostrovy, kde nás čekaly překrásné korálové zahrady, malí mořští koníci, žraloci, prostě paráda. už se sem těším znovu.