Snídaně s Novou – host Petr Jahoda

Reportáž

Autor: Michal Jagelka

Vysíláno: 25.7.2005 v 8:20

Autor: Michal Jagelka

Rozhovor moderovali: Michaela Dolinová a Michal Jagelka – v textu (A)

Host: Petr Jahoda, prezident Českého klubu cestovatelů – v textu (B)

(A) – Posledním hostem dnešní Snídaně s Novou je prezident Českého klubu cestovatelů Petr Jahoda. Ten cestuje po celém světě už od roku 1978 a povídat si s ním budeme tentokrát o tom, co všechno lidé na naší planetě jedí a co všechno vaří – máme přece Týden letních specialit!

Pane Jahodo, pěkné ráno"

Pane Jahodo, říká se, že když je člověk na cestách, tak má poznat navštívenou zemi ze všech stránek – tedy nejenom památky, ale třeba také místní gastronomii. Souhlasíte s tím"/A ŘÍDÍTE SE TÍM"??/

(B) – Jistě, navíc je to dokonce i slušné.

(A) – Člověk zná například francouzskou kuchyni, thajskou kuchyni, čínskou apod. Kolik takových světových kuchyní existuje – jsou to nějaké větší oblasti a nebo se dá říct, že co stát, to specifická národní kuchyně"

(B) – Nejen co stát, ale prakticky i co ostrov a někdy i co kraj, nebo vesnice. Vždyť se podívejte jen v ČR, kolik máme kuchyní. Na Slovácku se jí úplně jinak než na Šumavě a tam se jí zase jinak než v Krkonoších atd.

(A) – Jaká ze světových kuchyní je vaše nejoblíbenější" Ve které zemi vám chutná nejvíc"

/A BEZ JAKÉ BYSTE SE NAOPAK OBEŠEL"??/

(B) – Já jsem hodně velký fajnšmekr na jídlo. Slušelo by se říci, že nejvíce mi chutná doma. Částečně je to pravda, takové pečené vepřové koleno, nebo zabíjačka, nebo kynuté jahodové knedlíky, jejda… Ale i ve světě jsem si našel spoustu oblíbených jídel. Mám hodně rád ostrou Asijskou kuchyni a mořské speciality. Takový žralok v indonéské Jakartě, nebo obrovský mořský krab na ostrově Biak, krokodýl ve smetanové omáčce ve středoafrickém Bangui, ananas v pikantní omáčce v malajském Kualal Lumpuru, …, to se panečku dá jíst…

(A) – Jaké nejkurióznější jídlo jste během svých cest po světě jedl"

(B) – Já jsem jedl snad všechno možné. Všude na expedicích jíme totéž co jedí domorodci. Počínaje velkými mravenci, přes různé červy, housenky kobylky, škorpióny, hady, pásovce, mravenečníky papoušky a opice až po krokodýly, zebry, pštrosy a buvoly. Jenže domorodci to neumí chutně připravit. Málokdy používají sůl, o jiných kořeních ani nemluvě.

(A) – V některých zemích se dokonce jedí červi, opice nebo třeba hadi" to je pro Evropana asi dost nepředstavitelné. Jaké další kuriózní suroviny kuchaři ve světě používají"

(B) – V Indonésii se do rizota dávají malé sušené rybičky a nebo takoví malí slaní švábíčci. Chutná to skvěle, jen si musíte zvyknout na ten pohled. V Ugandě jsme zase jedli včelí larvy. Byly výživné a příjemně sladké.

(A) – Je nějaká ingredience nebo pokrm, které máte rád, které se u nás neseženou a vy si je vozíte ze svých cest domů"

(B) – Jistě. Vynikající etiopské koření, berbera a mitmita. To je dokonale vyvážená směs šestnácti druhů koření. Berbera je tmavě rudá a není tolik pálivá jako oranžová mitmita. Ta mi ale chutná více. Je vynikající i třeba jen s tvrdým sýrem. Tohle koření nevozím jenom pro sebe, ale i pro přátele. Z Kostariky si vozím vynikající nakládané chilli papričky se zeleninou. Tak dobré jsem nejedl nikde jinde na světě, snad jen u známých v Kopřivnici, jenže ti je neprodávají…

(A) – Jak je ve světě oblíbená a nebo vůbec známá česká kuchyně" Já se přiznám, že když jsem delší dobu někde v exotice, tak se už nemůžu po dvou týdnech dočkat pořádného českého jídla – třeba svíčkové" jak jste na tom vy"

(B) – Myslím, že jsme na tom všichni stejně. Po čtrnácti dnech je česká kuchyně přísně zakázané téma. I když ananasové řízky v pikantní omáčce jsou vynikající, přece jen nikdy nenahradí náš vepřový řízek, nebo vepřo knedlo zelo. Když jsem „venku“ dlouho, občas si nechám pár řízků přivézt po kamarádech co za mnou letí. Třeba až na druhý konec světa. Je to luxus, který si hned tak někdo dovolit nemůže. A přitom to nic nestojí!

(A) – Pane Jahodo, vás teď čeká další dlouhá cesta – kam se chystáte"

(B) – Už tuto sobotu odlétám na Novou Guineu. Polezeme s Mirkem Cabanem na nejvyšší horu Austrálie a Oceánie Cartstenszovu Pyramidu a pak tam mám tři expedice ke stromovým lidem. Nakonec ještě jedu na „zakázanou řeku“ Mamberámo. Na Guinei budu asi 4 až 5 měsíců, do Vánoc, možná se vrátím až těsně po Silvestru, rád bych si udělal chvíli dovolenou. Začátkem příštího roku se chystám znovu do Afriky. Zase na kole. Připravuji tam jednu hodně náročnou expedici a jen doufám, že se mi na ni podaří sehnat finanční prostředky. Bude to znovu na horském kole, tak mi držte palce.

(A) – O tom, co všechno se jí ve světě, jsme si povídali s prezidentem Českého klubu cestovatelů, panem Petrem Jahodou. Díky za návštěvu"

(B) – Já děkuji za pozvání a těším se na shledanou příště

Zdroj: http://www.Cestopisy.CZ