Petr Jahoda | cestovatel a fotograf 

T.O. Virginia 45 – aneb Šumava kousek za Brnem…

Nevím jak Vy, ale já miluji Šumavu a její přírodu. Miluji také deštné pralesy, které jsem našel na Vysočině. A „tak trochu Šumavu“ jsem našel na Jihlavsku. Ale tento víkend jsem našel maličký kousek Šumavy implantovaný do Moravského Krasu. Nevěříte? Tak se podívejte na ty fotky!!!

Na Black Fieldu, se hodně mluvilo o Viržince. Vlastně o ní mluvili hlavně muzikanti. A to tak jako: „Jo tam pojedu, tam je to dobrý“. Jo, určitě pojedu." Jo, jo, potkáme se na Viržince." Jak to tak poslouchám uvědomuji si, že tohle zvadlo jsem také dostal…

Třetí víkend v červnu je fakt zatraceně hnusný počasí. Sedíme se Saxanou na verandě a je nám zima. Jen co jsme poobědvali na terase, zalézáme do chaty. ?Sakra, přece nebudeme sedět celý víkend doma?, povídám Saxaně. „Já na Viržinku nepojedu, co bych tam s malým dělala?“ „To samý co na Trampotě! Necháš ho v kočárku a na kočárek dáš pláštěnku!“ „Ne já nikam nejedu, s maluškem je to pakárna!“

Je sobota osm večer. Saxana se Štěnětem odjíždí do Žebálu. Na Virginii se zapaluje. „Který auto si mám vzít?“, ptá se Saxana. „Mě je to jedno. Nebo, vem si Feldu a nech mi tu Sherifa, kdybych třeba někam chtěl jet“, odpovídám rezignovaně. Feldu budu muset za týden utratit, říkal pan doktor STK. Kdežto Sherif, Škoda Forman LXi, moje nejlepší auto, tréňák, má technickou až do příštího léta.

Náladu mám fakt pod psa. Je to jen pár dní, co Saxana říkala, že na Viržinku by ráda jela se mnou. A tak tam teď nejedeme nikdo? Zůstávám na chatě sám. Nalejvám si panáka a v tom mi to došlo. Saxana tu není, štěně také ne. Proč bych tu měl být já? Sherif dojede na Virginii za 40 minut. OK, nevím kde ten flek je, ale Sherif ho najde. Věřím mu!

O půl deváté stavím před hospodou v Bukovince. Snažím se překřičet štamgasty: „Ahoj chlapi, sorry že ruším, ale víte někdo kde tady má flek T.O. Virginia?“ Ticho… Tak znova: „Ahoj chlapi, sorry že ruším, ale víte někdo kde tady má flek T.O. Virginia?“

„Tondo, tak mu to řekni.“ Zaznělo od toho stolu vpravo ode dveří vedle pípy. Jo, štamgastskej stůl! Bingo. Dlouhý vysvětlování. „Tak mu to běž ukázat ven!“ Stojíme před hospodou, a Tonda ukazuje a vysvětluje asi 5 km dlouhou cestu. Nevidím rozdíl v „před hospodou“ a „v hospodě“, ale je to aspoň osobnější. „OK, dík, já to nějak najdu.“ Startuji Sherifa, a jedu podle zdánlivě jednoduchého popisu. „Pojdeš pořád na Račice a mezi dvěma hájovnama se dáš tou cestou a pak furt rovně a až přejedeš potok, tak už je tam na kopci uvidíš.“

Hájenky jsem našel. Vlevo do cesty na parkovišti za závorou i spoustu aut s rozličnými značkami. Brno, Ostrava, Zlín,… Jasně, to jsou auta kamarádů. Jenže jich není moc, takže ostatní asi parkují někde dole. Spěchám, tam na krku, noc se blíží. Jedu dál. Krásná půlhodinka v Rakoveckém údolí, než jsem pochopil že tady něco nehraje. Vracím se k hájovnám.

Podle vzhledu a oblečení, asi bejvalej hajnej. „Jo? A kdo vás tam pozval?“ „Hmm, tak to voni budou asi zalezí na fleku dole v údolí. Můžete projet tady mezi hájovnama a pak furt rovně.“ „Dík.“ Nebudu to natahovat. Posledních deset minut lesní cesty. Klouzalo to, bláto a hluboké kaluže byly taky, ale dojeli jsme. Sherif je jak prase! Bláto i na čelním skle. Ale však má pršet, on se umyje. Hlavně, že jsme tady!!!

Když jsem přišel k ohni, akorát vyprávěl Prcek humornou historku. Pak Šéma, své inteligentně zmatené vyprávění a pak už se jen hrálo a hrálo… Využil jsem pauzy, abych hromadně pozdravil všechny kamarády, a pak už jsem si to jen užíval. Skvělé písničky Johana z Ostravy, kterého jsem poznal na Soutoku, kam jeho i mě pozval Marko Čermák, Plavčík, Dechťárna, Fous,a další a další. A pak všichni dohromady… Skoro se rouhám, ale ni tady nijak nechyběli Roweři… Spát jsem šel někdy ve tři ráno, jak mám ve zvyku blízko ohni, abych mohl usínat u písniček…

Dopoledne jsem se prošel po okolí. K Miluščině studánce, a po „Šumavské přírodě“. A to fakt nepřeháním. Zatraceně mě mrzelo, že si banjista, kamarád Sataňa, zapomněl „ranní prášky“ a tak jsem ho vezl do Brna, aby tam nebyl příliš pozdě. Jinak bych na Viržince zůstal mnohem dýl. Jako je tomu často, ani odtud se mi nechtělo domů…

Díky Drbíku, Honzo a všichni ostatní!!!

Těším se na další Virginii!!! Za 5 let? Doufám, že dřív!!! :)

Ahóóóóóóój!

Boběš

Další fotografie

Fotky ke stažení na Rajčeti.