Sponzoři
Petr Jahoda
Je prezidentem Českého klubu cestovatelů. O svých cestách píše knihy, články do našich i zahraničních časopisů. Natočil víc jak desítku dokumentů pro Českou televizi.
Na Papui jsem jako doma
Kam chodíte pro inspiraci, jakou oblast navštívit a co v ní dělat"
Posledních deset let jezdím takřka výhradně za přírodními národy. V jakých teritoriích hledat, se obecně ví – Afrika, Amazonie a druhý největší ostrov světa, Nová Guinea, kterému se říká Papua. Pak ještě malé ostrůvky v Pacifiku a v Indickém oceánu. Ovšem najít to malé území obývané kmenem přírodně žijících lidí, je složitější. Chce to umět správně vyhodnotit i drobné informace, mít cíl a štěstí.
Kam byste se rozhodně chtěl vrátit"
Já se vracím velmi často. Třeba na Papui jsem součtem strávil přes čtyři roky. Poslední dva roky tam bývám šest měsíců z roku, cítím se tu téměř jako doma. Poměrně „snadno“ dosažitelní jsou tu lidé žijící na úrovni doby kamenné. Například stromoví lidé Kombajnové v nížinné džungli ostrova Nova Guinea, jen několik stupňů od rovníku. Dodnes loví luky a šípy, chodí polonazí nebo odění do přírodních materiálů, muži si pouze vkládají penis do zobáku zoboroha. Používají kostěné a kamenné nástroje a své domy staví vysoko nad zemí, někdy až v korunách stromů. Jsou obdélníkové se čtyřmi stěnami a sedlovou střechou. Na našich expedicích bydlíme s Kombaji v jejich domech, tedy pokud nám to dovolí a podaří-li se nám vylézt nahoru za nimi
Jsou jedním z nejdivočejších kmenů na Guinei. Trvá dlouho, než si získáte jejich důvěru a velmi křehké přátelství. Já tam jezdím již deset let a teprve vloni mi náčelník vyjádřil přátelství. S tím souvisejí záruky bezpečnosti a „nedotknutelnosti“, proto si toho cením. Náčelníka s jeho synem můžete vidět i na naší společné fotografii.
Ale už v sousední vesnici nemá ta nedotknutelnost prakticky žádnou váhu a náčelníka tam příliš nerespektují. Jeho autorita je velmi omezená. Kombajnové jsou opravdu velmi divocí. Jsem přesvědčen o tom, že dodnes praktikují rituální kanibalismus v době válek nesousedním kmenem stromových lidí, Korowajů.
Jak musí být člověk na takovou expedici připraven"
Naše expedice nejsou fyzicky extrémně náročné, ale určitou kondici a dobrý zdravotní stav přece jen vyžadují. Musíme vždy předem počítat s tou nejhorší variantou a být na ni připraven. Mnohdy bývá obtížné psychicky se vyrovnat s tím, že se pohybujeme v oblastech, kde nemůže v případě potřeby zasáhnout lékař.
Jak se stravujete"
Jídla s sebou vozíme hodně málo, co se nám vejde do batohu. Především dehydrované potraviny. Nejvíce se nám osvědčilo maso, které si sušíme sami. Přijímáme i stravu od domorodců, zpravidla není příliš chutná. Většinou se dá odmítnout, ale my to neděláme, máme hlad" „Cestovatelské průjmy“ ale prakticky neznáme. Mají ve vašem životě místo i doplňky stravy"
Jistě, na expedicích používáme a testujeme vitamínové preparáty různých výrobců. Když máte špatnou stravu, musíte to něčím dohnat. Občas testujeme i různé „kalorické bomby“ a podobné doplňky stravy. Praktické testy Českého klubu cestovatelů jsou pro výrobce výhodné, protože je provádíme v extrémních podmínkách a dlouhodobě.
Neměl jste někdy pocit, že by některá z oblastí měla zůstat pro civilizaci neobjevena"
Určitě. Všechny! Jenže to beru z pohledu člověka, který by si to pro sebe zachoval takové , jaké to je. Ale zkuste se na to podívat očima těch domorodců. Zkuste jim říci, že oni nemají právo mít lékařskou péči, elektřinu, teplé oblečení nebo pláštěnku. Že na to právo nemají, protože my chceme, aby zůstali takoví, jak se nám to líbí. Zkuste říci lidem třeba na Jižní Moravě, ať chodívá krojích, na pole jezdí s koňmi a žebřiňákem, prodají auta, mikrovlnné trouby a žijí tak, jak se nám to líbí.
Všude , kam jezdíme působí misionáři, jejichž cílem je tyto lidi civilizovat. Mají k dispozici helikoptéry a množství peněz. Proto si myslí, že je dobře, že tam jezdíme a snažíme se dokumentovat tradice a život. Misionáři už to totiž dnes nedělají.