Zázračné masti

Autor: Petr Jahoda

Jak proti bolavým nohám

Většina cestovatelů, kteří míří do oblastí tropických pralesů musí čelit velké vlhkosti, která s sebou nese různá plísňová onemocnění nohou a hnisající rány, vznikající ze sebemenších oděrků kdekoli na těle. Oběma těmto věcem se dá poměrně snadno bránit.
Z rozmočených bot, které v pralese prakticky nemají šanci uschnout, vznikají nejen nepříjemné plísně, ale také velmi bolestivá poškození kůže na chodidlech. Dříve jsme tyto nemalé problémy mívali prakticky vždy. Celé týdny musíme chodit v naprosto promočených botách. Docházelo k tomu, že se rozmoklá kůže oloupala až na velmi citlivou a bolestivou, tenkou růžovou vrstvičku nejjemnější kůže, což nesmírně bolelo při každém došlápnutí. Chodit s tímto onemocněním bylo utrpení. Přemýšleli jsme o tom, jak rozmoklou kůži léčit. Zasypávali jsme nohy pudrem, sušili u ohně a na slunci, ale nic z toho nepomáhalo. Než mě napadlo, že z rozmočené kůže byl vlastně vyplaven veškerý tuk. Tím pádem bychom dělali všechna opatření úplně opačně. Sušili jsme rozmoklou kůži, která byla ve skutečnosti vlastně přesušená. Zní to nelogicky, ale je to tak. Po konzultaci s kožní lékařkou jsme začali používat lékařskou vazelínu a máme zcela po problémech. Jak prosté. Necháváme si ji na její radu míchat s nízkým obsahem salicilu, takže tím zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Promastíme si nohy a zároveň je vydesinfikujeme, což je zase chrání před různými plísněmi. Je dobré nohy mastit večer, ale i ráno před obutím do mokrých bot. Pozor, příliš vysoký obsah salicilu ve vazelíně opět může způsobit vysychání kůže. Vysvětlete proto dobře lékárníkovi, na co vazelinu budete potřebovat.

Další „zázračnou mastí“ je bactroban.

Jedním z největších nebezpečí na expedicích, směřujících do tropických pralesů jsou jakékoli otevřené rány a ranky. I drobné oděrky jež způsobují třeba ostré traviny jsou vstupní branou pro infekci a mohou se rychle zvrhnout ve velké a nebezpečné záněty. Totéž se může stát i po bodnutí ovádem, nebo komárem. Při dlouhodobých pobytech v tropických deštných pralesích mají jakékoli rány tendenci hnisat. Způsobuje to vysoká vlhkost, která znesnadňuje jejich hojení, a množství „nepřátelských“ mikroorganismů, kterým se naše tělo neumí bránit. Většinou se do rány brzy dostanou stafylokokové, nebo streptokokové, případně obojí a problém je na světě. Výsledkem je zánět a následně třeba i otrava krve. Nepomáhá proti tomu žádná desinfekce ani žádné masti. Zkoušeli jsme různé framikoinové zásypy i mastičky. Zkoušeli jsme přípravky ze včelích produktů. Dokonce jsme zkusili i slavný eukalyptový olejíček. Nic nepomáhalo, museli jsme nakonec vždy brát silná antibiotika v tabletách. Jinak se hnisání zabránit nedalo. Až do té doby, než jsme objevili bactroban. Zatím je to jediná mast, která většinou skutečně funguje. Jeho složení je přesně odpovídající tomu, co pralesní potvůrky zřejmě nemají rády. A to není jen z mojí hlavy. „Zkušení harcovníci“ vědí své. Ty poznáte podle toho, že ve své lékárničce nemají jen malé balení bactrobanu, ale hned velké. Vědí o co jde. Bactroban nenosí v lékárničce, ale nahoře v batohu, nebo v kapse, aby byl snadno dosažitelný. Léčení se totiž musí začít ihned při prvních příznacích. Je třeba pravidelně natírat i jen zarudnutou kůži. Pokud necháte začínající zánět rozbujet, může na něj být i „zázračná mast“ krátká. Ale ani bactroban není stoprocentní. Mikrobiologické podmínky v deštných pralesích jsou pro nás skutečně velmi agresivní. Proto nezapomeňte, kde nepomůže bactroban, je nutno nasadit perorální antibiotika. Ty musíte mít s sebou vždy. Ani s nimi se nevyplatí dlouho otálet. Léčení čehokoli zanedbaného je vždy mnohem těžší a delší.